redakce - 01. 08. 2017
Praha, 26. července 2017 Digitalizace, větší automatizace výroby a s nimi spojené změny na trhu práce. To jsou hlavní myšlenky takzvané čtvrté průmyslové revoluce, jež má své kořeny v Německu a která by měla v budoucnu změnit podobu evropského průmyslu. Včetně toho českého. Právě tuzemské prostředí má přitom podle některých názorů ty nejlepší předpoklady pro postupný přechod k větší automatizaci a digitalizaci výroby. „Česko už dávno není montovnou, ale jednou z nejinovativnějších zemí ve střední a východní Evropě. Je pověstné svojí vynalézavostí, zrodila se tu řada unikátních špičkových technologií. Tempo inovací je zde navíc hodně vysoké, proto lze do deseti let počítat s velmi pokročilou úrovní digitálního propojení,“ uvedl výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory, Bernard Bauer.

Že si potenciál čtvrté průmyslové revoluce uvědomují i české výrobní společnosti, ukazuje průzkum společnosti EY. Podle něj více než polovina firem plánuje v příštích třech letech investovat do nástrojů Průmyslu 4.0, ať už by se mělo jednat o stavbu datových center, počítačovou virtualizaci, nebo využití autonomních robotů. Společnosti si zároveň od nástupu čtvrté průmyslové revoluce slibují větší produktivitu práce či řešení nedostatku pracovních sil. To potvrdil i Lubomír Valenta, marketingový manažer společnosti Lomax, která se zabývá výrobou garážových vrat a stínicí techniky. „Větší automatizace výroby je při současné velmi nízké nezaměstnanosti optimálním řešením,“ řekl Valenta. Neustálé zvyšování podílu strojů ve výrobě však má i své limity. „Automatizace a digitalizace je sice cestou ke snižování potřeby lidí ve výrobě a vytváření finančních zdrojů pro zvyšování mezd zaměstnanců, jejím zaváděním však zároveň částečně ztrácíte flexibilitu ve výrobě, především pokud jde o nabídky šité na míru zákazníkovi,“ uvedl Jiří Prášil, generální ředitel koncernu ZKL, který je největším výrobcem speciálních a technologických ložisek ve střední Evropě.

Čeští výrobci se na nástup čtvrté průmyslové revoluce připravují dlouhodobě, velká část z nich už tedy zavedla zásadní opatření směrem k další modernizaci. Nejčastěji se jednalo o vylepšení informačních systémů, změnu systému plánování či spolupráce s výzkumnými institucemi. „Zavádění automatizace do výrobních procesů je v současnosti dlouhodobou nutností. Za posledních 12 měsíců jsme snížili počty zaměstnanců o zhruba 150, a to při mírném růstu výroby a prodeje, přičemž mzdy se zvýšily až o 12 %. Letos plánujeme digitalizovat procesy v oblasti technicko-výrobního rozvoje,“ dodal Jiří Prášil. Na čtvrtou průmyslovou revoluci se snaží upozornit i současná vláda pomocí Iniciativy Průmysl 4.0. Do povědomí českých firem ji však ve všech případech nedostala. „Tuto iniciativu jsme nezaznamenali, výrobu se pomocí technologických novinek snažíme vylepšovat neustále, nezávisle na aktivitách vlády,“ dodal Lubomír Valenta ze společnosti Lomax.

I přes příznivé předpovědi některých expertů však Českou republiku z hlediska nástupu Průmyslu 4.0 některé věci brzdí. „Naší slabinou je marketing a obchod. Zejména vlastní know-how neumíme docenit, nevážíme si ho a prodáváme jej pod cenou,“ uvedl mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu, František Kotrba. Podle Bernarda Bauera v tuzemsku chybí testovací centra, kde by si firmy mohly vyzkoušet konkrétní řešení. „Na tom by mělo Česko ještě zapracovat,“ upozornil. Naopak silnou stránkou je podle Kotrby počítačová bezpečnost. „Téměř v každém počítači je antivirový program z České republiky. V tomto a v některých dalších ohledech jsme na tom lépe než průměr v Evropě,“ řekl mluvčí rezortu. Aby se však mohl Průmysl 4.0 u českých firem naplno etablovat, musí se nejprve změnit některé části školského systému. „Vzdělání musí jít vždy o krok napřed. Průmysl 4.0 pro něj znamená revoluci ve smyslu potřebné restrukturalizace systému, zejména pak na vysokých školách. To je to prvotní, co potřebujeme,“ uzavřel Kotrba.