redakce - 07. 04. 2025
Chyba jako hrozba, ne jako nástroj

Tradiční výuka cizích jazyků klade silný důraz na správnost – gramatickou, pravopisnou i výslovnostní. Na jednu stranu je to pochopitelné, na druhou ale právě tento důraz vytváří v žácích strach z chyb. Učitel hodnotí, opravuje a známkuje. A chyba? Znamená trest. V podobě pětky, poznámky, nebo veřejného opravení před třídou.

„Bojíme se mluvit anglicky, protože nás ve škole učili, že mluvit s chybami se automaticky rovná špatná známka, ostuda nebo od rodičů ,zaracha',“ říká Jakub Čáslava, zakladatel projektu Kuba English.
Z psychologického hlediska se pak ve studentech buduje blok, který si nesou do dospělosti: raději mlčet než riskovat ostudu. Výsledkem jsou celé generace „věčných začátečníků“, kteří mají za sebou roky výuky, ale neumí v cizím jazyce spontánně komunikovat.

„Neznám nikoho, kdo by se rok poctivě denně věnoval zábavné výuce a nic by se nenaučil,“ dodává Čáslava. „Ale znám spoustu lidí, kteří si roky opakují, že jsou špatní na jazyky – a pak tomu začnou věřit.“

Mluvení vs. testy: dvě různé disciplíny

Současný přístup k výuce jazyků často zůstává odtržený od reálného použití jazyka. Studenti sice zvládnou vyplnit test na předpřítomný čas, ale neumí si objednat jídlo v restauraci. Mluvený jazyk je komplexní dovednost, která se nedá vytrénovat jen vyplňováním cvičení. Vyžaduje pravidelné vystavení jazyku, trénink v přirozeném kontextu, a především bezpečný prostor pro chybu.
„Celý systém je založený na tom, že nejdřív musíme být dokonalí, než začneme mluvit. Jenže ono to funguje přesně naopak: mluvením se učíme mluvit,“ připomíná Čáslava.

Co může pomoci?

Změnit celý systém vzdělávání je běh na dlouhou trať. Existují ale přístupy a metody, které mohou pomoci jednotlivcům i školám hned teď.
Změna postoje k chybě – chyba není známka neschopnosti, ale součást procesu učení. Je potřeba ji přestat trestat a začít s ní vědomě pracovat.
Důraz na smysluplnost a emoce – paměť neukládá fakta, ale zážitky. Jazyk, který je spojený s příběhem, emocí nebo zážitkem, si student uchová snáze než izolovanou gramatickou poučku.

Pravidelnost a mikro-učení – i 5–10 minut denně, pokud je věnováno smysluplnému kontaktu s jazykem, přináší dlouhodobé výsledky. Důležitá je spíš konzistence než intenzita.
Technologie jako pomocník, ne cíl – aplikace, podcasty nebo videa mohou výuku zpestřit a doplnit, ale nenahradí učitele. Klíčové je, jakým způsobem jsou využívány.

Výuka jazyka jako práce s hlavou

Učit cizí jazyk dnes znamená víc než předávat slovní zásobu a pravidla. Je to práce s nastavením hlavy, se strachem, studem i motivací. Kdo se naučí zvládat vlastní nejistotu, rychleji dosáhne pokroku – bez ohledu na věk nebo školní minulost.

„Když má člověk pocit, že dělá chybu = selhává, tak je celý proces učení postavený na strachu. A to je cesta do slepé uličky. Klíč je začít mluvit hned – s chybami, s odvahou, s radostí,“ shrnuje Jakub Čáslava.

Kuba English je edukativní projekt Jakuba Čáslavy, který učí angličtinu tak, aby konečně dávala smysl – a hlavně bavila. Sází na humor, emoce a zážitky. Díky originálním videím, výukovým rapům, podcastům a nově i vlastní AI aplikaci pomáhá odbourat strach z mluvení a překonat bloky, které v nás zanechal školní systém. Za projektem stojí trojice zakladatelů – Jakub Čáslava, Darek Golebiowski a Adam Prskavec, kteří spojili své know-how z oblasti vzdělávání, technologií a byznysu, aby vytvořili aplikaci Kuba App, která přináší angličtinu moderním a zábavným způsobem. Na Instagramu a TikToku sledují Jakuba stovky tisíc lidí, jeho kurzy využívají i samotní učitelé a webináři Kubova English prošlo přes 50 000 studentů.