redakce - 06. 02. 2022
Přes 70 procent žáků uvádí, že jim s výběrem dalšího vzdělávání a profesní orientací pomáhá škola. „Nejčastějším nástrojem kariérního poradenství na základních školách bývá rozhovor s učitelem nebo výchovným poradcem. Současné metodiky však poukazují na fakt, že s dětmi je třeba pracovat kontinuálně. Během školní docházky by měly poznávat, jak to chodí v praxi, setkávat se na přednáškách s lidmi z firem, navštívit fórum řemesel nebo získat zkušenosti z podnikání v žákovské mini firmě. To vše jsou zážitky, které jim ukazují reálný svět práce a nutí přemýšlet, v jaké profesi by se samy ‚našly‘,“ poukázal Martin Smrž, ředitel vzdělávací organizace JA Czech.

Nestačí jedna přednáška nebo test obecných předpokladů v deváté třídě, problematika výběru povolání, a tedy i středního vzdělávání by měla prostupovat do nižších ročníků. „Kariérní rozvoj se v západních zemích stává běžnou součástí vzdělávání už od první třídy základní školy. V Česku jde zatím spíš o výjimky, ale situace se zlepšuje. Nejpozději je myslím dobré s dětmi mluvit o první velké profesní volbě v sedmé, osmé, deváté třídě. Dřív stačilo shrnout téma ‚profesní orientace‘ do jedné vyučovací hodiny, kdy deváťáci s učiteli řešili, ‚co si vyberu za profesi na zbytek života‘, ale moderní přístup klade důraz především na dovednost řídit vědomě svoji kariéru v jakékoliv době a situaci, tedy být připraven na změny, které nastanou, pochopit, že profesní rozvoj je celoživotní koncept,“ uvedla kariérová poradkyně, která se věnuje mladým lidem v programu Samsung Tvoje šance #futureskills, Petra Drahoňovská.

Širší pojetí tématu rozvoje kariéry by v rámci školní výuky uvítala většina adolescentů. „Za tímto účelem školám poskytujeme ucelený program JA Profesní orientace, vyvinutý mezinárodní organizací JA Worldwide, který je určen žákům 8. a 9. tříd. Tematicky je rozdělen do čtyř okruhů: volba povolání, sebehodnocení, mozaika povolání a první zaměstnání. Kurz je vhodný zařadit například do předmětu občanská výchova a zabere minimálně osm vyučovacích hodin. Společně s učitelem se žáci v programu seznamují s různými druhy profesních oborů a povolání. Pracují na svém prvním životopise a probírají formy žádosti o zaměstnání, které se budou mladým lidem brzy hodit. Žáci se učí sebehodnocení (silné stránky, kvalifikační předpoklady a zájmy), vyzkouší si přijímací pohovor i sepsání pracovní smlouvy,“ popsal Martin Smrž, jehož organizace dodává programy pro rozvoj podnikavosti do českých škol od roku 1992.

Menší děti mají obvykle jasno, čím by chtěly být, až vyrostou. Profese hodnotí na základě líbivosti, povolání svých rodičů nebo hrdinů z oblíbených příběhů, málokdy jim ale ta samá představa vydrží až do závěru základní školy. V 14 až 15 letech, kdy v sobě naopak cítí velký zmatek, se mladistvým bez předchozích zkušeností těžko odhaduje, co je pro ně do budoucna „dobré“, často podlehnou vlivu okolí nebo předsudkům. „Proto by měla mít práce s dětmi vždy minimálně dvě roviny – první je naučit se vnímat svůj potenciál, být si vědom toho, co umím, co mi jde, co chci rozvíjet, kam chci směřovat svoje úsilí v koníčcích, ve škole a dále v práci, umět o tom přirozeně mluvit, umět ukazovat výsledky práce. Druhá rovina je ve schopnosti dívat se kolem sebe, jak fungují jednotlivé profese, jak se proměňuje jejich pracovní náplň s ohledem na rozvoj technologií a jaké nové profese vznikají. Navíc je normální, že se názory každého z nás během dospívání i v dospělosti mění, vyvíjejí, takže příliš obecné kariérní tipy nefungují. Je třeba ke každému přistupovat individuálně a s tím mohou pomoci kariéroví poradci,“ vysvětlila Petra Drahoňovská.

Vytvořit si představu, jak pracovní trh funguje, co která profese skutečně obnáší, však nikdo nezvládne „z gauče“. Důležité je podle odborníků jít do akce, mluvit s lidmi ze svého okolí, co je na jejich práci baví a co je štve. „Velký smysl mají návštěvy pracovníků z firem ve školách, jejich přednášky, workshopy a rozhovory s dětmi. Propojení škol se zaměstnavateli je trendem moderního vzdělávání a vlna zájmu o lidi ‚zvenčí‘ už dorazila i do českých škol. Jedná se sice o dvě zcela odlišné komunity a ne vždy musí spolupráce vyjít, ale pokud školy i firmy připravujeme a koordinujeme, jak spolupráci nastavit, pak je velice efektivní a ceněná z obou stran,“ dodal Martin Smrž.